Athény - co vás čeká a nemine

Když se řekne Athény, každému se nejspíš vybaví Akropole na níž se tyčí starověké stavby z bělostného mramoru. Toto město však nabízí více než jen jednu z nejznámějších památek světa - Parthenón. Než se však začnu naplno věnovat popisu athénských pamětihodností, z nichž mé pozornosti neunikly právě ty z období starověku, uvedu alespoň několik stručných informací o Athénách jako takových. 

Město se nachází na řeckém poloostrově Attika a obývá jej zhruba 5 milionů lidí. Počet obyvatel je uváděn včetně okolních relativně nezávislých městeček. Oblast byla obydlena již v neolitu, nicméně největší slávy Athény dosáhly v 5. století př. n. l, v době, kdy jim vládl Periklés. Právě z tohoto období pochází výše uvedený Parthenón, který společně s dalšími přidruženými stavbami vyrostl na Akropoli po zničení předchozích chrámů Peršany během Řecko-perských válek.

Název města je odvozen od jména bohyně - Athény (bohyně moudrosti a války), která o vládu nad Attikou bojovala s Poseidónem (bůh moře). Pověst praví, že Athéna lidem nabídla Olivovník, zatímco Poseidón udeřil do akropolské skály, z níž vytryskla slaná voda. Tento božský souboj byl rovněž vyobrazen na západním štítu Parthenónu. Obyvatelé si z pochopitelných důvodů vybrali Olivovník, který se tak stal symbolem města a jeho mladšího nástupce najdete u Erechteionu, viz foto.

V následujících staletích zde svou moc uplatňovali Římané, které ve středověku vystřídal byzantský vliv. Ten se nedá přehlédnout především díky architektuře křesťanských kostelů a kostelíků, které naleznete takřka na každém rohu starého města. Jestliže můžeme říct, že Řím je baštou Římsko-katolické církve, Athény jsou na první pohled městem oslavujícím Pravoslaví. Jedná se o tzv. orthodoxia z řeckého orthos - správný, pravdivý a doxa - sláva, názor, učení, tedy o pravé náboženství, jenž vyjevuje nauku prvotní církve. Vzhledem k tomu, že jsem z Athén odlétala o Bílé sobotě, již během týdne a především v pátek byly kostely plné lidí líbajících ikony. Ikony jsou tradičně spojovány s Klášterem sv. Kateřiny na Sinajském poloostrově v Egyptě a jejich zobrazovací kánon je odvozen od Fajjúmských portrétů. Povšimněte si velkých mandlových očí, oválného tvaru obličeje, dlouhého úzkého nosu a malých plných rtů.

S dávnou historií města na první pohled vůbec neladí novověká výstavba. Pokud Athény znáte pouze z komerčních obrázků a pohlednic, připravte se na totální šok. Nakonec i mnoho on-line průvodců před tímto faktem varuje. Do těchto končin jsem tedy jela s tím, že navštívím ošklivé město, plné krásných památek. Když se však proberete z prvotního úleku a zvyknete si na to, že na každém rohu narazíte na rozpadlý či opuštěný dům, zpravidla nevalné architektonické hodnoty, ve stylu řekněme funkcionalismu, najdete i v těchto temných stránkách Athén zalíbení, alespoň já jej našla. Pravda, opuštěné krabice nejsou tím, co asi většinu turistů zaujme, ale život, který mezi nimi pulsuje, je na míle vzdálen jezeveckému způsobu života Čechů. Na ulicích panuje až absurdní zmatek a tak stejně jako jinde v Řecku doporučuji při přecházení silnic pečlivě rozmýšlet vhodný okamžik. Chodníky jsou tu úzké a mnohdy zabrané vetešnickým a jiným zbožím, takže jsou po chodci vyžadovány značně pokročilé schopnosti orientace a přežití v džungli davu. Zní vám to vše jako noční můra? Popravdě ano, ale Athény tyto šokující negativní věci dokáží jako mávnutím kouzelného proutku proměnit v opojnou životní energii, která vás uchvátí.

Tuto energii zažijete především v ulici Athinas, ve které se nachází centrální tržiště - novodobá Agora. Toto oblíbené místo bylo na Velký pátek dopoledne narvané k prasknutí. Typickým velikonočním jídlem, které se podává k obědu o Bílé sobotě, je grilované jehně, které se právě na zdejším trhu prodává včetně hlavy s očima, v nichž se zračí čerstvost masa. Nutno podotknout, že mě pohled na visící zvířecí těla poněkud vyděsil, ale je to jen otázkou zvyku. Tyto trhy mě naprosto uchvátily především svou autentičností. Ačkoli zde najdete vše od čerstvých masných výrobků, přes sýry, ovoce a zeleninu, po rozličné druhy koření a ořechů, bude se vám zde nakupovat těžko. Systém obsluhování zákazníků je alespoň z dálky poměrně složitou záležitostí a vyžaduje od vás více odvahy než nákup v supermarketu :-) Oblíbenost tohoto stylu nakupování vysvětluje minimum běžných obchodů v okolí, pokud je najdete, jeden byl např. v ulici Mitropoleos, neočekávejte příliš široký výběr.


Co se týče příjezdu do Athén předpokládám, že většina z vás do těchto míst bude cestovat letadlem. Letiště, vzdálené asi 35 km, je díky Bohu moderní a nedá se srovnávat s ostrovními zařízeními :-)
Z České republiky můžete využít služeb letecké společnosti Aegean Airlines, která mě osobně ve srovnání s českými aerolinkami nadchla. Váha příručního zavazadla může být 8 kg a odbavované zavazadlo je limitováno 23 kg. Pokrm nabízený během letu, který ve mně obvykle vyvolává dávicí reflex, byl u této společnosti kupodivu poživatelný a nemusela jsem být ani vyhladovělá z pobytu v Tunisu :-) A dokonce ani káva nepřipomínala tradiční obarvenou vodu. Za zmínku stojí i krása letušek, které byly poněkud modernějšími variantami obličejů z Fajjúmských portrétů. Nevýhodu spatřuji v tom, že personál mluví pouze řecky a anglicky, nicméně pokud neletíte poprvé, nebude vám tato skutečnost činit problémy.





Pokud svou dovolenou chcete trávit poznáváním památek, v což pevně doufám, rozhodně se ubytujte ve středu města. Z letiště se sem dostanete buď místní dopravou, kterou jsem ale v rámci pohodlnosti své a především svého spolucestujícího osobně nevyzkoušela, nebo taxíkem. Ty čekají přímo před letištní halou a mají tradičně žlutou barvu. Úsměvnou zajímavostí je převládání vozů značky Škoda :-) Cena této dopravy se pohybuje mezi 33 až 38 Euro a povšimněte si, že i v kabině taxíků se na zrcátku či na jiném výrazném místě nachází všudepřítomné ikony. Řekové se typicky nepásají a cestu obvykle tráví s telefonem přitisknutým k uchu. I když jsou taxikáři obvykle agresivnějšími řidiči, zde jsou takový všichni účastníci provozu, z čehož logicky vyplývá, že taxikáři jsou ještě o dost horší a jezdí jako prasata :-)) 

Při výběru hotelu se neřiďte informacemi o tom, zda má to či ono ubytovací zařízení výhled na Akropoli. Pokud je hotel dostatečně vysoký, což jsou prakticky všechny, má shora, kde obvykle bývá restaurace, na Akropoli výhled vždy. Za ten si však obvykle v rámci stravování významně připlatíte.

Já bydlela v hotelu Titania, který jsme mimochodem při jednom z návratů zpět nepoznali, protože měl kvůli probíhající demonstraci zatažené kovové rolety . Zdálo se však, že to překvapilo pouze turisty. Ačkoli se hotel na svém webu prezentuje jako velice luxusní, nenechte se zmýlit a za plnou cenu jej určitě nekupujte. Pro přesnost podotýkám, že jsme měli pokoj superior. Ten vyšel na 92 euro za noc a cena byla schůdná právě díky jeho poloze, víc opravdu nedávejte! Pokoj odpovídal slabým třem hvězdám. Ohromil mě veliký balkon, jakož i výhled, který naštěstí nebyl do vnitrobloku, ano i to se vám může stát. Za to mě dožral internet za neuvěřitelný poplatek 4,5 Euro za hodinu, přičemž částka se pak dle zakoupené doby snižovala. Po přihlášení na wifi pak naskočilo okýnko požadující zadání čísla pokoje a jakéhosi čísla, které jsme během check-inu pochopitelně neobdrželi. Takže oblíbená cesta na recepci. Zde se určitě bez angličtiny neobejdete :-) Snídani hodnotím jako průměrnou, stále stejnou, ale díky množství jídel se dá vybrat. Světlou stránkou byl čerstvý pomerančový džus, který ji příjemně osvěžoval. Co ji naopak poměrně dost narušovalo byl zájezd zhruba 12 až 13 letých školáků, kteří dělali kravál jako obří tlupa paviánů :-) Hotel na svých stránkách avizuje, že se v přízemí naproti recepci nachází restaurace, která vaří do pozdních večerních hodin a nabízí mou oblíbenou pork chop (vepřovou kotletu), nicméně, když jsme si to do ní zhruba kolem 10 večer vyfintěni nakráčeli, bylo nám řečeno, že je zavřená, super. Co se týče restaurace Olive garden, která se nachází v posledním patře budovy a nabízí již zmíněný výhled na Acropoli, její ceny vaši peněženku sice nepotěší, nicméně salát s grilovaným sýrem, kterým jsem se zde několikrát cpala byl božská mana a obsluha dosahovala vysoké kvality.

Co tedy v místech, kde se rodily základy evropské kultury, navštívit? 
Samozřejmě Akropoli a muzeum věnované jejímu bližšímu poznání. Dále nevynechejte jižní svah pahorku s Dionýsovým divadlem a Odeonem Heroda Attica, starověkou

Agoru, Římské fórum, Chrám Dia Olympského, či Národní archeologické muzeum. Kromě tohoto nejrozsáhlejšího muzea, zde naleznete také Muzeum kykladského umění, Muzeum A. Benákise a mnohá další. Za povšimnutí také stojí oblasti Plaka a Monastiraki, které nabízejí přitažlivější tvář města a pyšní se řadou byzantských sakrálních památek, viz foto.

Zajímavostí je zřetelná změna výšky terénu starých částí města. Tento rozdíl vás nejspíš upoutá při procházení kolem některých malých byzantských kostelíků. Ty jsou často obehnány zídkou, která je chrání před škodami, jež by mohl zapříčinit vodní živel. Paradoxně tak výsledný efekt vypadá, jako by kostelíky stály ve staré fontáně. Spolu se zlatými mozaikami, osvětlenými světlem dlouhých tenkých svíček, tato místa působí téměř magicky.