Athény každoročně lákají množství turistů a to především díky architektonickému dědictví starověkého Řecka. Nejvýznamnější centra antických Athén spojuje posvátná cesta, po které kráčelo procesí při Panathénajích.
Panathénaje byly slavností, jež oslavovala patronku města bohyni Athénu. Rozlišujeme malé a velké Panathénaje, přičemž druhé zmíněné se konaly jednou za 4 roky. Jejich vyvrcholením byla výměna roucha (nazývaného peplos), do kterého byla socha této bohyně, nacházející se na Akropoli, oděna. Nezbytnou součástí slavností samozřejmě bylo i přinášení obětin. Kromě samotného průvodu se ve svátečním období konala řada "doprovodných" akcí. Jednalo se o soutěže týkající se krásy těla i ducha a prvenství v jednotlivých kláních bylo pro vítěze velice prestižní záležitostí. Vyobrazení panathénajského průvodu se taktéž nalézalo na postranním vlysu Parthenónu. Autorem díla je pravděpodobně nejslavnější sochař tehdejší doby, Feidiás.
Procesí svou cestu začínalo na prastarém hřbitově Kerameikós. Ten úlohu pohřebiště plní již od 12. století př. n. l. a jeho základní kámen můžete vidět na obrázku níže.
Posvátný průvod procházel skrz tzv. Dipylon. Což byly dvě věžovité brány umístěné v jedné linii za sebou. Právě v těchto místech se našla řada amfor, které dle místa svého nálezu nesou název dipylské amfory. Jejich účel není přesně znám, ale pravděpodobně souvisel s funerálními (pohřebními) rituály. Na vlastní oči je můžete shlédnou v Národním archeologickém muzeu. Vázy jsou zdobeny meandry a jinými geometrickými vzory a pocházejí z 8. století př. n. l., z tzv. geometrického období. Jak můžete sami vidět na fotce, jeden ze zdobených pásů vázy zobrazuje lidské figury a zachycuje tak pohřební ritus. Ústřední postava (zemřelý, s nímž probíhá poslední rozloučení) je obklopena takzvanými plačkami, které své ruce vztahují k nebi. 
Stavby, jež se na tomto hřbitově nacházely, jsou zachovány pouze formou schématických základů. Stále se zde ale můžete podívat na zbytky zdiva, které tvořilo součást tehdejšího opevnění města. Díky tomu lze určit, že se hřbitov tradičně nacházel za jeho branami. Pokud toto místo navštívíte, připravte se, že ve slunné dny neposkytuje žádný stín a v ty méně vydařené zde (ne)pěkně profukuje.AGORA
Procesí dále pokračovalo směrem k Agoře. Jednalo se o centrální tržiště, srdce Athén, na jehož půdě se již v 7. století př. n. l. odehrávala značná část politického i sociálního života Athéňanů. Právě zde svými filosofickými otázkami ztrpčoval obyvatelům města život i samotný Sókratés.
Cesta vedla podél Attalovy stoy a pokračovala směrem na Akropoli.
Jak už její název napovídá, Attalovu stou (zrekonstruouvanou v 50. letech 20. stol.) městu za to, jaké zde získal skvělé vzdělání, věnoval pergamský král Attalos II. Postavena byla ve 2. století př. n. l. a sloužila jako jakési obchodní centrum. Dnes se v Attalově stoe nachází muzeum Agory, které je v ceně vstupného. 
Naleznete zde např. ostraka, střepy z hliněných nádob, na něž každý občan vyryl jméno člověka, jehož setrvání v Athénách dle něho město nějakým způsobem ohrožovalo. Tato činnost měla zabránit vzniku tyranie, ke které by mohlo dojít ve chvíli, kdy by některý z občanů získal příliš velký politický vliv. Avšak i athénská demokracie, stejně jako ta nynější, měla svá slabá místa. Grafologickým rozborem bylo zjištěno, že v některých případech jméno na ostraku napsala jedna a tatáž osoba, což svědčí o tom, že volby byly zmanipulovány. Člověka, který získal nejvyšší počet hlasů na 10 let vyhostili z města, takže jste se tímto způsobem mohli pohodlně zbavit soků. Z označení těchto střepů pochází i sloveso ostrakizovat, tedy zbavit se někoho, či ho z jakýchkoli důvodů vyloučit ze společnosti.
Mimo jiné se zde nachází i dobové olejové lampy, např. lampa, na níž je vyobrazena Léda s labutí. Tento výjev zobrazuje jeden z mnoha příběhů z díla Metamorphosis (Proměny) od Publia Ovidia Nasa. Ústředním tématem každé povídky je právě proměna. Zde se jedná o příběh Lédy, již svedl Zeus proměněný v krásnou labuť.
Většina budov na Agoře podlehla zubu času, jiné pak stihla devastace během mnohých válek. Tak je tomu např. u Áreova chrámu, u velké centrální stoy, u stoy Dia Eleutherského, u Chrámu Apollóna Parta, u Búleutéria (radnice), Tholu (sídla městské rady) atd.Skvěle zachován však zůstal Héfaisteion, též Théseion, chrám zbudovaný v polovině 5. století př. n. l. Je zasvěcen Héfaistovi, bohu ohně a patronovi kovářů, i Athéně. Héfaistos, božský kovář, vyrobil např. otěže pro Apollónovy koně, díky jejichž síle podle starých Řeků každý den vycházelo Slunce. Jeho ženou byla na rozdíl od něj krásná Afrodíté. Tato bohyně milenecké lásky ale rozhodně nebyla symbolem věrnosti. Když Héfaistos odhalil její poměr s Áreem (bohem války), ukoval neviditelnou síť, která na oba cizoložníky spadla přímo při aktu a nedovolila jim ani jediný pohyb. Právě v této nepříliš lichotivé poloze je pak mohli spatřit všichni olympští bohové, které si Héfaistos přizval jako svědky jejich hanebného činu :-)
Vnější vlys zachycuje Théseovy a Héraklovy činy a na obrázku můžete vidět vnitřní pás zachycující tzv. Kentauromachii. Jde o souboj kentaurů (napůl muž a napůl kůň) s Lapithy. Kentauři byli pozváni na svatební hostinu, při níž se ale opili a unesli Lapithům ženy. Jedná se o velmi oblíbené téma, symbolizující boj mezi vzdělanými lidmi a barbary.
Pokud vás během putování po památkách zastihne hlad, přímo u Agory naleznete cestu lemovanou restauracemi. Samozřejmě se jedná o místo vyhledávané především turisty, ale podle mě mu to na kouzlu neubírá. Osobně doporučuji restaurant Attalos, ze všech mnou navštívených restaurací v Athénách sice nebyl tou nejluxusnější, ale moje oblíbená vepřová kotleta zde byla dokonalost sama :-) Rovněž letmý pohled směrem k okolním stolům svědčil o tom, že zde podávají minimálně stejně tak chutné čerstvé mořské plody.
AKROPOLE
Na Akropoli se původně vstupovalo Beuléovou branou, za níž se v průběhu 5. století př. n. l, za vlády Perikla, začaly stavět Propylaje. Tato stavba však nakonec kvůli peloponéským válkám nikdy nebyla zcela dokončena.
Propylaje, které vidíte spolu s chrámem Athény Níké (Vítězné) na obrázku níže, jsou dílem Mnésiklovým.
Pohled na Akropoli je z protilehlé skály, na které již dnes žádnou antickou stavbu nenaleznete. Jedná se o Areopag, tedy Áreův pahorek, místo, jež bylo v dávných dobách sídlem soudu. Tento prostor je významný i pro křesťany, protože právě zde kázal apoštol Pavel. A právě zde prý přesvědčil několik pohanů, údajně i jednoho z athénských soudců, aby k novému náboženství konvertovali. Dnes se zde můžete vcelku pohodlně rozvalit a nasávat atmosféru :-)
Propylaje jsou stejně jako ostatní stavby "ozdobeny" lešením a předpokládám, že ještě dlouho budou. Dle mého vlastního pozorování se zde zaměstnanci zrovna nepřetrhnou, práci je přece potřeba prokládat cigárkem :-) Když touto hlavní vstupní branou projdete, rozprostře se před vámi celý posvátný okrsek (ze západní strany), Parthenón vpravo a Erechtheion vlevo. Parthenón nyní ještě kromě lešení doplňuje jeřáb, přičemž tento stavební "prvek" uvidíte takřka u všech památek ve městě.
Parthenón
Tento dórský chrám byl stejně jako zbytek budov postaven za Perikla v 5. století př. n. l. a to místo dřívějších sakrálních staveb, které zničily Peršané během Řecko-perských válek. Stavba probíhala pod záštitou Feidia, autora jednoho ze starověkých divů světa, sochy Dia Olympského, přičemž dalšími architekty byli Iktínos a Kallikratés. Právě zde končil panathénajský průvod svou cestu a probíhal tu také posvátný rituál obětování. Veškeré tyto události se děly pod širým nebem, před chrámem plál oheň a byla zde obětována celá zvířata, později pouze kosti. Na rozdíl od křesťanského zvyku shromažďování se v kostele, do řeckého chrámu mohli pouze vybraní kněží. A právě odlišnost těchto ritů má na svědomí rozdílnost starořecké a křesťanské sakrální architektury. Proto druhé uvedené náboženství inspiraci pro své stavby čerpalo z profánních staveb, např. z římských bazilik, které sloužily jako tržiště a soudní dvůr. Přístup do chrámu byl omezen především proto, že se tento prostor považoval za dům konkrétního boha či bohyně a socha byla v podstatě bohem/bohyní samotnou. Proto se také vyráběla z drahých materiálů, jakými byl mramor či chryselefantina (kombinace zlata a slonoviny).
Socha, dílo Feidia, během těchto slavnostní dostala novou tuniku zpracovanou nejlepšími švadlenami z města a utkanou z nejvybranějších materiálů. Jak vidíte na fotkách, chrám není zrovna v dobré kondici. V 5. století n. l. sloužil jako křesťanský kostel a Osmané jej později využívali coby mešitu. Bohužel zde také skladovali střelný prach, který se mu v 17. století při útocích Benátčanů stal takřka osudným. Na jeho stavu se ale nepodepsaly jen válečné útrapy. V roce 1799 díky lordu Elginovi přišel o do té doby částečně zachovalou sochařskou výzdobu. Athény již velice dlouhou dobu usilují o návrat ukradených parthenónských nebo také Elginových mramorů, které o několik málo let později koupil britský parlament a nyní jsou vystaveny v Britském muzeum v Londýně. Nicméně kvůli údajně nevyhovujícím prostorám dřívějšího akropolského muzea se jejich návrat neustále odkládal. Nyní, ačkoli je od roku 2009 otevřeno Nové muzeum Akropole, o kterém se více dozvíte v příštím článku, se však postoj Londýna stále nezměnil, což vede k mimořádně napjatým vztahům. V roce 2014 byl Brity jeden z těchto exponátů zapůjčen petrohradské Ermitáži, což Řekové vnímaly vesměs jako provokaci.
Co se týče výzdoby Parthenónu, která byla z výše uvedených rituálních důvodů soustředěna na vnější straně chrámu, na metopách (části střídající se s triglyfy) západního průčelí se nacházela Amazonomachie (boj proti mýtickému kmenu Amazonek), na metopách východního průčelí Gigantomachie (boj bohů s giganty), jižní metopy pak zobrazovaly Kentauromachii (viz výše) a severní pád Tróje.
Západní štít (fronton) odkazoval na souboj Athény a Poseidóna o Attiku a východní štít znázorňoval zrození této bohyně. Ta dle tradice vyskočila v plné zbroji z hlavy svého otce Dia, který spolkl její těhotnou matku Métidu a poté ho rozbolela hlava natolik, že mu ji kladivem musel rozrazit samotný Héfaistos. Znakem Athény je sova a povšimněte si, že na minci v hodnotě 1 Euro tohoto ptáka rovněž naleznete.
Erechteion
Tento chrám, přesněji dva chrámy v jednom, byl zasvěcen jak Athéně, tak Poseidónovi, sokům v boji o Attiku, více v předchozím článku, v části o názvu města. Na rozdíl od Parthenónu je postaven v jemnějším a zdobnějším iónském stylu. Stavitelem byl pravděpodobně Mnésiklés, autor Propylají. 
Pokud se zrovna nevyznáte v antických řádech, uvedu jen krátce, že se používal řád dórský, iónský a korintský. Řády poznáte nejbezpečněji podle sloupů, přičemž dórský je nejstarší, připodobněný svou tloušťkou a absencí zdobných prvků k mužské postavě a na rozdíl od dvou zbývajících neobsahuje patku. Značí sílu, a proto byl také v historii často používán např. v architektuře, kterou využívala nacistická propaganda. Iónský sloup je druhý nejmladší. Vitruvius (dílo Deset knih o architektuře) jej přirovnává k štíhlejší ženské postavě a poznáte ho díky volutám na jeho hlavici. Korintský sloup, který je nejmladší, nejštíhlejší a nejzdobnější, pak odkazuje ke kráse mladé dívky a poznáte jej podle akantových listů. 
Nejznámější částí Erechteionu je pak předsíň s karyatidami. Dříve byly tyto "sochy" označovány pouze termínem koiré, což byl univerzální název pro sochy mladých dívek, tvořených podle přesného úzu. Na obrázku můžete vidět rekonstrukci jejich pravděpodobné dřívější vizáže. Dnes na tomto místě naleznete pouze kopie, originály opatruje Nové muzeum Akropole. Funkce této posvátné budovy se však během staletí překvapivě různila, např. v době osmanské nadvlády v Erechteionu sídlil harém.
Co se týče Akropole jako takové, nabízí se z ní úchvatný výhled na město, z tohoto důvodu ji doporučuji navštívit jako první. Díky tomuto výhledu si totiž v hlavě snadno uděláte představu o tom, kde leží ostatní athénské památky. Na jižní straně, v prostorách bývalého muzea, naleznete WC, které je sice velice prostorově úsporné, ale zato zdarma. Vzhledem k tomu, že se zde nachází minimum stromů, myslím, že tak maximálně dva, nezapomeňte na pokrývku hlavy, na opalovací krém s vysokým ochranným faktorem a dostatečné množství tekutin. Patříte-li mezi jedlíky, přibalte si i svačinu, protože v okolí Akropole toho příliš nekoupíte. Pokud se vám přece jen podaří nalézt stánek u západního vchodu, připravte se na vysoké ceny a stravu neřku-li skromnou :-) Chcete-li navštívit více athénských památek (a určitě chcete, že?:-)), kupte si jednotný lístek (unified ticket), který koupíte překvapivě za babku. Plná cena je 12 Euro, zlevněná 6 Euro. Vyhnete se tak frontám u pokladen ostatních pamětihodností. Lístek se skládá z několika útržků, díky kterým se dostanete na Akropoli, její jižní a severní svah, kde se nachází Dionýsovo divadlo a pozůstatky další staveb, na starověkou Agoru, na římské fórum, k Hadriánově knihovně, k chrámu Dia Olympského i na Kerameikós. U vstupu každé památky vám bude vždy jeden z útržků odebrán.
Komentáře
Okomentovat