Toskánsko - Florencie - další porce umění

Dnešní Florencii samozřejmě nelze ztotožňovat s jejím 500 let starým obrazem, čas se tu nezastavil. Přesto je v této moderní pulzující metropoli neuvěřitelná koncentrace památek, odkazujících na její "zlaté časy". Pokud si chcete udělat představu o tom jak vypadala v dobách svého dřívějšího lesku, zkuste počítačovou hru Assasins creed II. Jestli jste se právě opovržlivě ušklíbli, prohlédněte si úvodní obrázek. Mimo jiné zde bohužel nenajdete Battistero di San Giovanni, ale slušné ne?:)

Nejznámější pěší zónu ve městě naleznete mezi Piazza del Duomo a Piazza della Signoria a její název zní Via dei Calzaiuoli. Najdete tu velké množství butiků a tak je tu také adekvátně živo. V místě, kde se ulice kříží s Via dell'Arte della Lana, se nachází atypický kostel Orsanmichele. Za svůj půdorys vděčí svému původnímu účelu, jednalo se totiž o sýpku. Všimněte si především sochy sv. Jiří, jejímž autorem je Donatello a sousoší od Verrocchia. To zobrazuje Krista,k jehož ráně vztahuje ruku nevěřící Tomáš. Obě tato díla jsou kopiemi originálů. Z logiky věci je jasné, že se tyto skvosty uchovávají v muzeích. Mě osobně ale  vnitřně trošku mrzí, že na každém rohu obdivujete pouze kopie a originály můžete vidět pouze jako jakési exponáty. Autorem tentokrát originálních barevných glazovaných terakotových tond je Luca della Robbia (viz Madonna and child). Stejným způsobem se della Robbia podílel na výzdobě nalezince Ospedalle degli Innocenti od slavného umělce quattrocenta Brunelleschiho. 

S Brunelleschiho jménem je spojena i celá řada dalších známých (sakrálních) památek ve městě. Nejinak je tomu i v případě kostela Santa Croce. Nalezneme ho překvapivě na Piazza di Santa Croce:) a jeho rukopis tu nese Capella dei Pazzi, již vytvořil pro mocnou rodinu Pazziů. Cínová glazurovaná tonda v interiéru jsou opět dílem della Robbii a nachází se na nich čtyři evangelisté.  Poznáte je podle jejich symbolů, Jan se pojí s orlem, Matouš s andělem, Lukáš s býkem a Marek se lvem.

Cestou zpět směrem k duomo jděte podél nábřeží a pokochejte se pohledem na Ponte Vecchio, tzv. most zlatníků. Jak už jeho název napovídá jde o nejstarší most ve Florencii, jediný, který unikl řádění německých vojsk za 2. sv. v.  V současnosti vás při jeho přecházení oslepí množství zlatých šperků, ale dříve byste zde sehnali jen maso. Také kvůli zápachu však řeznictví vytlačily právě obchůdky se šperky. Tento most bych přirovnala  ke Karlovu mostu v Praze, ne pro jeho vzhled, ale kvůli davům, které vás zde pohltí. V sezóně je zde tak narváno, že projít tímto místem je o nervy :). Nejspíše proto působí mnohem malebněji z dálky.

Při obdivování mostu nezapomeňte včas odbočit vpravo a prohlédnout si exteriéry (případně interiéry) jedné z nejznámějších galerií světa Galerie degli Uffizi. Na mě interiéry, skrývající především díla renesančních umělců, stále ještě čekají. Nenavštívila jsem je z časových důvodů, i na absolutní základ je zapotřebí minimálně jeden celý den a v Toskánsku je toho tolik...:)

Vydáte-li se z Piazza San Giovanni na sever, brzy narazíte na Basilicu di San Lorenzo. Součástí komplexu je Medičejská kaple, knihovna či stará a nová zákristie. Tvůrcem baziliky a Sagrestia Vecchia je již zmiňovaný Brunelleschi, Sagrestia Nuova a Biblioteca Laurenziana jsou pak zbudovány podle návrhů Michelangela, který je rovněž autorem soch v Capelle Medicee. Vzhledem k tomu, že jste v Itálii, nezapomeňte, že se tu platí za vše a tím pádem je v kapli i v knihovně samostatné vstupné.
Zajímavostí je, že San Lorenzo, tedy Svatý Vavřinec, se zobrazuje zpravidla s roštem, na kterém ho umučili. Během trýznění prý prohlásil, že z jedné strany je již dobře opečený, ať ho tedy otočí a stal se mimo jiné patronem kuchařů.

V těsné blízkosti kostela se kromě úděsných trhů, kde na nás mylně volali rusky, nachází Palazzo Medici-Ricardi. Poznáte ho mimo jiné podle erbu, který je na jeho rohu a obsahuje šest uspořádaných koulí. Právě sem utekl roku 1478 při pokusu o atentát jeden z jeho cílů Lorenzo Medici. Jeho bratr Giuliano takové štěstí neměl a zemřel. Atak se odehrál na svaté půdě kostela Santa Marie del Fiore.
Na Medičejském paláci od Michelozza, můžeme vidět všechny typické prvky tehdejší palácové architektury. Sídlo z venku díky objemné hmotě působí jako pevnost. Jedná se o tří patrovou budovu, která má v přízemí výraznou bosáž a nad ní dvě patra s okny, ukončené korunní římsou. Uvnitř však naleznete krásný dvůr ze všech stran lemovaný arkádami s jemným zdobením. Prohlídka interiéru je samozřejmě zpoplatněna, ale zdejší Cappella dei Magi,  vyzdobená freskami z konce 15. století Benozzem Gozzolim, opravdu stojí za to. Možná vás překvapí jak malý prostor zaujímá. Před pohledy osob doprovázejících Lorenza de´Medici při Jízdě tří králů tak nemáte možnost nikam uniknout. Zajímají-li vás paláce, prohlédněte si např. neméně známé Palazzo Strozzi, či Palazzo Rucellai.

Východním směrem se nalézá další civilní stavba a opět Bruneleschiho dílo, nalezinec pro opuštěné děti, Ospedale degli Innocenti. Je zde užito typicky renesanční arkádové průčelí, zdobené della Robbiovými modrobílými tondy. Tentokráte vyobrazují odložené děti, které zde nalezly svůj nový domov. Novinkou své doby bylo převzetí odpovědnosti za tyto nemanželské děti městem. Tedy civilním, nikoli církevním subjektem.

Jestli upřednostňujete spíše sakrální architekturu, nepohrdněte kostelem Santa Maria Novella, jehož fasáda je dílem Leona Battisty Albertiho. Najdete ho na západ od Palazzo Medici-Ricardi a za pouhá 3 EUR se můžete mimo jiné podívat na Massaciovu fresku Svatá trojice. Její význam spočívá v inovativním přístupu k malbě prostoru. Uplatňuje zde iluzivní malbu a pomocí nového využití perspektivy ohlašuje budoucí trendy v renesančním malířství.

Pokud vás Massacio zaujal natolik, že chcete vidět ještě další jeho díla, navštivte kostel Santa Maria del Carmine. Ukrývá Cappellu Brancacci. Ta je vyzdobena nádhernými freskami, na kterých kromě Masaccia pracoval i o generaci starší malíř Masolino. Na obrázku můžete vidět vpravo nahoře Peníz daně či vlevo nahoře Vyhnání z Ráje. 
Tyto skvosty naleznete na protější straně řeky Arno, ve čtvrti zvané Oltrarno. Tu navštivte i v případě, že si chcete odpočinout od davů turistů,  případně vás baví trochu si pobloudit a podívat se na každodenní život Florenťanů. Uličky se zužují a na každé volné ploše najdete minimálně jednu Cafeterii. Většinou se dá doporučit posezení na jakékoli piazze u kostelíka, jehož název často ani nenajdete. Minule jsem doporučovala třeba  Santo Spirito, kde stromy zpravidla poskytují stín a nabízí úlevu od rozpálených a ne příliš čistých florentských ulic. 
Nachází se zde také zahrady Boboli, které jsem bohužel ještě nenavštívila, jako mnoho míst v této oblasti. Jestliže se na Florencii chcete podívat z vrchu, vhodným místem je Piazzale Michelangelo, jsou tu umístěny dalekohledy, které můžete za poplatek využít.

Dodávám, že dostat se do těchto výšin znamená absolvovat neskutečný krpál. Také se, hlavně po dešti, připravte na velmi kluzký povrch zdejší kamenné dlažby. Neodradí-li vás to, i zde najdete docela příjemný parking. K tomu pak další kopii Micheangelova Davida a za 100 EUR vás na 10 minut povozí v červeném Ferrari. Na tuto atrakci byla kupodivu největší fronta:). Ještě lepší výhled pak nabízí terasa u San Miniato al Monte.