Pokud zrovna neprahnete po památkové hostině, kterou má ostrov Kos pro své návštěvníky přichystanou a nemáte tak chuť trávit dny vaší (vždy krátké) dovolené v rozpálených uličkách starého města, nebo vás již nudí stále tatáž pláž, zkuste změnu a vyrazte na výlet lodí. U lodních výletů obecně platí to samé jako u výletů po ostrově, o kterých sem psala v minulém článku. Jste pouze limitováni dostupnou dopravou. Můžete využít služeb své či místní cestovní kanceláře, nebo se na blízké ostrovy dostat pomocí trajektů, tedy místní dopravy. Druhá možnost je ale velice zrádná a nezkušeným cestovatelům bych ji moc nedoporučovala, protože trajekty jezdí zřídka a jízdním řádům se nedá stoprocentně důvěřovat. Já jsem si pro svou první vzdálenější plavbu raději vybrala tzv. fakultativní výlet od cestovní kanceláře, u které jsem zakoupila celou dovolenou. Program sliboval návštěvu čtvrtého největšího ostrova Dodekanés, tedy Kálymnosu, dále pak koupání v zátoce malebného ostrůvku Plati a do třetice relaxaci na malém ostrově s názvem Psérimos.
Plavba na Kálymnos
Na Kálymnos se zpravidla vyráží z přístavu, který se nachází v hlavním městě Kosu, možná je však i varianta využití již zmíněného trajektu z Mastichári. Při výjezdu z přístavu se vám naskytne překrásný pohled jak na hradby středověkého hradu, tak na exotický minaret a promenádu s palmami.
Nutno podotknout, že při vlnách, které jsem zažila při zpáteční cestě, může leckterý žaludek reagovat nepříliš příjemnými pocity, ale vesměs je plavba vhodná i pro ty, co se na palubu obvykle nehrnou. Důležitá je také volba místa na konkrétní lodi, což se samozřejmě odvíjí od jejího typu.
Zde si samozřejmě budete moci vámi vybrané houby zakoupit. A i když se jejich cena, lišící se dle velikosti, pohybuje okolo 15 Euro za kus, doporučuji je jako pozornost z cest dovézt celé rodině.
Kromě toho, že se rozlišují houby rostoucí na kamenném či písčitém podloží, na první pohled rozeznáte houby přírodní od těch chemicky čištěných. Chemicky čištěné houby mají na rozdíl od přírodní hnědé, světle žlutou barvu. Nejsem si jistá, co většinu lidí táhne k těmto žlutým "mrzákům", ale bývají upřednostňovány i když se tímto čistícím procesem zlikviduje značná část látek, které mořskou houbu činí tak zdraví prospěšnou. Kromě toho, že je po čištění houba křehčí, hrubší (tedy pro pokožku méně příjemná) a dle mého osobního empirického výzkumu méně vydrží (rozpadají se), přijde o značnou část jódu, který se při mytí do těla uvolňuje. Jód se nejlépe vstřebává právě při styku s pokožkou a mořská houba ho díky slané vodě, která ji roky omývá, obsahuje neuvěřitelně velké množství. Kromě mytí těla ji samozřejmě můžete využít k mytí čehokoli jiného, např. auta, dále pak k umělecké činnosti a malé houbičky jsou často využívány vizážisty k nanášení make-upu či k čištění pleti. Za zajímavost považuji také to, že se nejedná o rostlinu, jak by se dalo z jejího názvu usuzovat, ale o živočicha, tedy o měkkou část, která zbyde po odstranění jeho tvrdé slupky. Namítá-li teď váš mozek, že je poněkud nechutné a nepatřičné, omývat si své tělo mrtvým tělem jiného tvora, pak věřte, že nejste první ani poslední, kdo se při této informaci znechuceně ušklíbl. Pokud však houbu vyzkoušíte, případně budete pátrat po jejích zdravotních pozitivech, hodíte její syntetické náhražky do koše :-)
V Pothíi, jenž se často označuje i názvem Kálymnos najdete množství soch, které s činností, jež ostrov proslavila často úzce souvisí. Městu je věnovali Irene a Michális Kókkinosovi. Na fotografiích můžete vidět například Poseidóna, starořeckého boha moře, Lovce hub (neboli potápěče) a velice působivou sochu Mořské panny, kterou jsem marně hledala, ale nakonec mi "mávala" při opouštění přístavu.
Kromě těchto skulptur můžete obdivovat kostel Agios Christós, tedy svatého Krista, který se tyčí nad městem. nebo navštívit Archeologické muzeum. Pokud vás více zajímá ruch v přístavu, projděte se podél zálivu a poseďte v některé z restaurací či kaváren, nebo místní podpořte nákupem nějaké drobnosti na památku. Dodávám, že Kálymnos pochopitelně nabízí řadu dalších zajímavých míst (pevnost johanitů či jeskyni Sedmi panen), nicméně v rámci fakultativního výletu toho víc neuvidíte. Zrovna tak oběd, který byl opět v ceně, nenabízel nic z typicky řeckých lahůdek. Nepočítám-li Musaku, kterou lze považovat spíše za její turistickou variantu a při níž se člověku vybaví slovo "paskvil".
Na další zastávce, malém ostrůvku Plati, bylo k vidění pouze molo a bílomodrý kostelík s tradičním řeckým názvem Agios Nikólaos. I přes vytrvalé šnorchlování a pročesávání velkých trsů ostré mořské trávy, které mělo za cíl nalezení mořského koníka, jsem narazila jen na několik malých rybek a zbytek ulity Kyjovky šupinaté. Aby však hodnocení nevyznělo příliš kriticky, pohled na ostrov a především na barvu zdejšího moře, je famózní, krásnější modř jsem snad spatřila jen na pláži Elafonisi na Krétě. V souvislosti s koupáním ještě dodám informaci podstatnou asi spíše pro ženy. Na většině lodí se nenachází sprcha se sladkou vodou. Tento nedostatek vám zaručí jak nepříjemně svědivou slanou krustu na těle, tak zničené vlasy. Ačkoli se na lodi nachází WC s umyvadlem, myslím, že do něj jen stěží ponoříte hlavu, proto vám doporučuji přibrat vodu na opláchnutí, kterou jsem já samozřejmě neměla :-))Poslední koupací zastávka připadá na Psérimos, hurá civilizace :-)
Najdete zde restaurace, kavárny, lehátka k pronajmutí i malé obchůdky nabízející suvenýry a voňavé koření přímo na pláži. Co je však nejdůležitější (alespoň pro mě), na konci pláže (na obrázku vlevo) se u kamenného břehu ponoříte do naprosto senzačního podmořského světa. Na písčitém dně nepřehlédněte Kambalku středozemní, rybku podobnou Platýsovi (patří do stejného řádu Platýsi). Kolem skalek z kamenů pak uvidíte hejna Parmic nachových, krásně barevné Pyskouny paví, pražmy, Mořské jehly i větší Jehlice rohozobé, přičemž oba druhy při sebemenší snaze o dotek hbitě mizí v dáli. Dále zde potkáte Mořana obecného, jiné druhy pyskounů a mnoho dalších různě velkých ryb, jejichž názvy jsou pro mě velkou neznámou. Za nejkrásnější setkání vůbec považuji to s rybkou, která se vzdáleně podobala mořskému koníkovi, zřejmě se jednalo o druh jehly a po dlouhém hledání jsem ji našla pouze na tomto obrázku. Nevím jestli je oproti ostatním rybám tak pomalá, nebo nebojácná, ale dotyku se příliš nebránila a mohla jsem tak cítit i jak pohybuje drobnými ploutvičkami. Protřelý potápěč se nejspíš pousměje, ale já určitě nikdy nezapomenu :-)Co se týče moře, je v zálivu poměrně klidné a vesměs mělké. Čistotu vody pak hodnotím o poznání lépe, než tomu bylo např. v Marmari. I zde jste však na ostrově, pozor tedy na občasný vítr, jehož přičiněním se jemný písek mění v ostré bodavé jehličky.
Ačkoli na tomto blogu píši výhradně o místech, která jsem sama navštívila, v případě ostrova Nísyros udělám drobnou výjimku a to z toho důvodu, že jsem jej navštívit chtěla. Vzhledem k tomu, že si o něm můžete najít dosti informací v průvodcích, uvedu zde pouze letmé informace a budu doufat, že se někdy do dodekanéských končin vrátím a už si tento přírodní skvost nenechám ujít. V rámci návštěvy Kosu je Nísyros nejdostupnější z Kardameny, odkud denně vyjíždí několik trajektů a výletních lodí. Nenechte se proto odradit svou cestovní kanceláří řečmi o tom, že zůstanete na ostrově opuštěni bez možnosti návratu. Nicméně se určitě přesně zeptejte na podmínky přepravy či výletu a berte v potaz své jazykové schopnosti. Ačkoli je tento ostrov znám především díky své vulkanické činnosti, s čímž souvisí těžba pemzy, najdete zde podle průvodce taktéž rozvaliny starověkého města a několik turistických center v čele s Mandráki. Pověst praví, že ostrov vznikl při tzv. Gigantomachii, tedy při boji Olympanů (v čele s Diem) s Giganty (obludnými obry). Poseidón kusem skály z ostrova Kos zabil Giganta Polyvóta a v místech, kde se obr potopil, ze skály vznikl Nísyros.
Ať už vás zajímá řecká mythologie, zbytky dórského chrámu, nebo výjimečný přírodní úkaz, věřím, že tento ostrov stojí za vaši pozornost.
Tímto tedy opouštím ostrov Kos a jeho okolí a příště se můžete těšit na první ze článků o Athénách.
Komentáře
Okomentovat