Jak jsem psala v minulém článku Nové muzeum Akropole, které bylo otevřeno v roce 2009, nahradilo dřívější výstavní prostory a ve svých útrobách ukrývá řadu předmětů a skulptur nalezených právě v oblasti Akropole. Zajímavě řešený vstup vám dá možnost shlédnout základy budov z období středověku. Vychytávkou jsou rovněž okolní prosklené cesty, připravte se ale na to, že při dešti pekelně kloužou:-) Celkem nečekaná je ochranka u vstupu, příchozí návštěvníky však kontroluje jen zběžně, jen aby se neřeklo... Napravo naleznete pokladny a vlevo prodejnu knih se související tematikou. Zde vám doporučuji zakoupení mini průvodce, který stojí pouhá 3 Eura. Vydání v českém jazyce zde sice neseženete, ale doprovodný obrazový materiál alespoň z části nahradí zákaz focení větší části exponátů. Na obrazovkách u pokladny se sice dočtete, že je focení povoleno, huráá, nicméně neradujte se (tak jako já) předčasně, týká se zjevně jen přízemí, kde naleznete vlastně jen modely zachycující architektonické změny, kterými Akropole v průběhu časů prošla. 
V zadní části přízemí se nalézá šatna. Zda si do ní zdarma odložíte kabát či tašku je pouze na vašem uvážení, batohy se zde však musí zanechat povinně. Jakmile projdete vstupním terminálem, po obou stranách v prosklených vitrínách uvidíte vázy rozličných tvarů, různé další předměty denní potřeby a nechybí ani ty, jež jsou určené k náboženským účelům. V prvním patře se pak kromě prosklených ploch s drobnějšími objekty nachází sochy a sousoší. Rozmístění jednotlivých skulptur je na první pohled poněkud chaotické, ale otevřený prostor v muzeu navozuje velmi příjemnou atmosféru. Ve větším množství se zde nacházejí sochy označované názvy kúros (mužská postava) a koiré (ženská postava). Oba dva typy byly v závislosti na zobrazovaném pohlaví vypracovány převážně podle jednotného vzoru a lišily se především malovaným zdobením. V tomto muzeu si také můžete prohlédnout sochy, které mají svou barevnost z větší či menší části stále zachovanou. Pro lepší představu jsou některá díla doplněna jejich (zmenšenými) kolorovanými kopiemi, hádám, že ze sádry. Reálný vzhled barev na mramorovém podkladě je návštěvníkům přiblížen pomocí kopií fragmentů soch, jež jsou zhotoveny právě z tohoto tradičního materiálu. Asi nejznámějším exponátem muzea jsou originály "soch" dříve zdobících předsíň Erechtheionu, známých pod názvem kariatidy, viz předchozí článek. Spolu s nimi zde můžete shlédnout video zachycující průběh jejich restaurace, která byla uskutečněna za pomoci laseru. Určitě na něj alespoň očkem mrkněte, moderní restaurátorské technologie vás vskutku ohromí.
V druhé části patra jsou pak umístěny především busty několika známých historických osobností spolu s podobiznami božstev.
O patro výš se zastavte především pokud sebou máte děti, stoprocentně je potěší Akropole vytvořená z kostek Lega. Letmý pohled mi stačil k tomu, abych s jistotou řekla, že neméně zaujme i dospělé návštěvníky a to hlavně ty mužského pohlaví:-) Dále jsou zde vzorky materiálů, z nichž Řekové vyráběli potřebná barviva. Jedním z nich je např. Lapis lazuli, kámen z něhož se získávala nádherná modrá barva. Dříve byl dovážen pouze z oblasti dnešního Afgánistánu a ve středověku si jej tak cenili, že barva z něj vyrobená, měla na objednaných obrazech přesně určená místa, na která bude použita. Obvykle se jednalo o roucho panny Marie. Pokud vás prohlídka prvního patra poněkud vysílí, navštivte místní restauraci. Stejný úhybný manévr doporučuji všem těm z vás, kdo holdujete umění víc než váš milý doprovod. Krásný výhled na Akropoli a její jižní svah doplňte šálkem kávy, která vás zaručeně postaví na nohy a určitě se nepřipravte o senzační Feta sýr v těstíčku. Tuto lahůdku zde podávají se sladkými, nejspíš nakládanými cherry rajčátky. Mňam! Další jídlo, po kterém se budu při svých daších návštěvách Řecka pídit:-)
Poslední patro muzea je věnováno Parthenónu. Ve vstupní hale jsou vystaveny zmenšené rekonstrukce sochařské výzdoby na jeho západním a východním štítu. Můžete se zde rovněž podívat na projekci věnující se historii této věhlasné stavby. Běží střídavě v angličtině a v řečtině a vždy obsahuje titulky korespondující s mluveným slovem. Kolem haly je zkonstruován prostor kopírující parametry chrámu, jenž byl jak jistě víte zasvěcen bohyni Athéně. Jednotlivé části Parthenónu jsou umístěny na stejném místě, jako tomu bylo v dobách, kdy ještě byly součástí samotné starověké stavby. Kromě pravých mramorových panelů zde naleznete prázdná místa, zastupující nedochované části, ale i sádrové odlitky, kterými jsou nahrazeny exponáty, jež "zadržuje" Britské národní muzeum (viz předchozí článek).
Jižní svah, nebo-li south slope (opravdu se nejedná o sloup, který jsme díky své "skvělé" znalosti angličtiny hledali :-)), je jednou z přístupových cest na vrchol pahorku a můžeme jej považovat za dřívější centrum zábavy. Kromě Dionýsiova divadla se zde nachází Odeon Heroda Attica a mezi nimi stojící Asklépeion - starověká obdoba dnešních nemocnic. Mnohem větších rozměrů však dosahuje Asklépeion na ostrově Kos. Kromě toho zde můžete nalézt pozůstatky Eumenovy stoy a kapli, jenž byla vytesána přímo do akropolské skály. Nasměrují vás k ní dva korintské sloupy, poslední z mnohých monumentů chorégů, sponzorů vítězných divadelních představení. Tyto dva sloupy byly součástí Thrasylova chorégického pomníku z roku 320 př. n. l. Kaple, která byla patrně zasvěcena Dionýsovi (uvádí se též Artemis) se později v byzantském období změnila na křesťanský svatostánek a opanoval ji kult Panny Marie Zlaté jeskyně Panagía Chrysospiliotissa někdy také Panagía i Spilliótissa (Panna Marie v Jeskyni). V současnosti je veřejnosti nepřístupná a to jak jinak než bez uvedení důvodu.
Lavice i celé prostranství bylo původně dřevěné s hliněnou podlahou, až v 2. polovině 4. století př. n. l. se za vlády Lykurga obléklo do kamenného hávu. Ač je standardně umístěno ve svahu, tedy využívá krajinného reliéfu tak jako valná většina jiných řeckých divadel, jeho nynější vzhled je výsledkem římské přestavby, ukončené ve 2. století n. l. reliéfní výzdobou skény, tedy přední části jeviště a to jak jinak než výjevy z Dionýsova života. Slavnosti spojené s jeho kultem byly mezi lidmi velice oblíbené, čemuž se nelze divit, poněvadž se skládaly z alkoholových dýchánků spojených s provozováním nevázaného sexuálního veselí:-) V souvislosti s Dionýsem se můžeme setkat také s označením Bacchus a součástí jeho družiny byli Siléni, Bakchantky, Satyrové, Kentauři, nymfy a Múzy.
Zbudování Odeonu Heroda Attika, římského divadla věnovaného Regille, manželce tohoto římského konzula, se datuje až ke konci 2. století n. l. Tento fakt prozrazuje již jeho vzhled. I když i zde nelze přehlédnout využití terénu, což pro římská divadla není právě obvyklé (viz typické římské koloseum). Skéna již není jen několik desítek centimetrů vysokou zídkou, ale několikapatrovou zdí tvořenou arkádami, dříve zdobenými sochami devíti Múz. Rovněž zde chybí cedrová střecha, díky níž se obecenstvo nemuselo obávat nástrah nevyzpytatelného počasí a která rovněž poskytovala zlepšení akustických vlastností prostoru. Na první pohled divákovi neunikne výjimečná zachovalost stavby, ta je však výsledkem restauračních prací, které zde proběhly v 50. letech 20. století. Divadlo si lze prohlédnout pouze z vrchu nebo skrz mříže instalované v jeho vstupech, protože zde v současnosti stále probíhají kulturní akce.
Mezi oběma stánky zábavy se nachází starověké centrum zdraví Asklépeion, založené v roce 420 př. n. l. Zde se stále ještě věnují jeho opravám a dle pilnosti personálu bych řekla, že tomu tak ještě dlouho bude. Snad jen Řek může vesele zametat stále stejný větrem zvýřený prach pořád dokola :-) Jak jsem již psala v článku o Kosu, ve kterém se dozvíte více detailů, Asklépeion je jakýmsi předchůdcem dnešních ozdravných zařízení, jen je samozřejmě mnohem více fixován na náboženský kontext, ač i dnes je jistě prostor nemocnic pln modliteb. Před vstupem do tohoto prostoru zasvěcenému bohu lékařství Asklépiovi, otci Apolóna, se museli návštěvníci řádně očistit a to jak fyzicky, tak duchovně.
Nakonec dodám, že nikde za branami tohoto komplexu neseženete žádné občerstvení, proto se raději vybavte alespoň dostatkem tekutin, za mě ale hlasuji i pro svačinku :-) Před vstupem situovaným ze strany Odeonu Heroda Attika naleznete malé bistro, které však nabízí podprůměrné zboží za nadprůměrné ceny.
Pokud vás zajímají fotografie zásadních pokladů ukrytých ve sbírkách Národního archeologického muzea, naleznete je v příštím článku.
Komentáře
Okomentovat